Bez masa

Už je to nějaký ten pátek, co jsem se zúčastnila měsíční EKOvýzvy, kterou pořádali brněnští Greenpeace. Vrhla jsem se do toho opravdu po hlavě a zapsala si výzvy rovnou tři. První bylo vypínat po osmé hodině elektroniku. To mi vydrželo asi týden, což mě jen utvrdilo v tom, že jsem na elektronice závislá. Bohužel. Druhou výzvou bylo omezit, nebo při nejlepším úplně vynechat z jídelníčku palmový olej. To mi docela šlo a držím se toho doposud, ačkoliv jsem za ty dva měsíce párkrát zhřešila s čokoládou. Třetí výzva, která byla opravdu největší z těch tří, bylo stát se vegetariánem.

Od začátku výzvy po dnešek jsem si prošla několika fázemi. První týden výzvy jsem byla naprosto nadšená. Neuvěřitelně mě to bavilo a připadala jsem si opravdu fajn. Jenomže postupem času jsem zjistila, že to zas taková paráda není. K snídani rohlík se sýrem, ke svačině rohlík s máslem, k obědu školní jídlo, ze kterého jsem obvykle snědla jen brambory a oblohu, ke svačině nějakou zeleninu a k večeři rohlík, sýr a zeleninu. Den co den se to opakovalo a mému tělu se to přestávalo líbit. Cítila jsem se unavená, dokonce jsem chvíli měla i zažívací potíže. Největší problém byl totiž v tom, že jsem do vegetariánství skočila po hlavě ze dne na den, bez jakékoliv psychické přípravy a sběru informací. A tak přišla na řadu radikální změna.

Začala jsem surfovat po internetu, přečetla jsem nespočet článků a diskuzí, přidala jsem se do vegetariánských kuchařek na sociálních sítích, z knihovny jsem si půjčila nějaké knížky a když jsem načerpala dostatek informací, vyrazila jsem na nákup. Můj první vegetariánský nákup. Nakoupila jsem si hromadu zeleniny a ovoce, houby, těstoviny, cizrnu, kuskus, jáhly, sójové maso, bylinky, ořechy, semínka a hromadu dalších věcí. Večer jsem se pak pustila do vaření. Mým prvním teplým vegetariánským jídlem byly čínské nudle se zeleninovou směsí s houbama na chili. Byla jsem si třikrát přidat.

Tím jsem tedy započala moji třetí fázi, ve které se nacházím doposud. Objevování. Experimenty. Nové vnímání. O tom to všechno je. Moje již dvouměsíční vegetariánství mě naučilo vařit. Naučilo mě objevovat nové chutě, spojovat je a nebát se experimentovat. Naučilo mě přemýšlet o tom, co jím a hlavně vědět, co vlastně jím. Naučilo mě číst si etikety, zkoumat složení a vybírat si ty suroviny, které se mi víc zamlouvají. Naučilo mě mít respekt a být o něco vnímavější. A v neposlední řadě mě naučilo, že i to, co se zdá nemožné, je možné. Nikdy předtím bych si nedokázala představit, že nejím maso. “Chybělo by mi, chyběla by mi ta chuť, nedokázala bych si to prostě nedat.” Mýlila jsem se, protože jak říká Jan Werich: “Kdo chce hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.”

A nakonec si myslím, že moje rozhodnutí skočit do toho po hlavě bylo vlastně to nejlepší, co jsem mohla udělat. Nezbýval mi čas na to, abych hledala proč to nejde, proč bych to neměla, proč je to šílenost. Řekla jsem si, že to tak prostě bude a já i můj žaludek se s tím budeme muset smířit. A ani jeden z nás dnes už neprotestuje.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s