Ohlédnutí zpět

on

Je třicátého prosince, zítra touhle dobou budu zřejmě na cestě na geocachingový sraz a tak jsem si řekla, že bych mohla ještě napsat poslední příspěvek na blog v roce 2014, v roce plném neočekávaných zvratů, příjemných seznámení, zajímavých objevů a v roce, který mi toho přinesl strašně moc. Řekla bych, že letošní rok byl jeden z nejlepších, co jsem zatím zažila. Byl to konec jedné dlouhé etapy a začátek druhé, o mnoho lepší než té předchozí. Byl to rok, kdy se neměnilo jen moje okolí, ale i já. Vlastně hlavně já.
Myslím si, že jsem se za ten rok hodně změnila. Vytřídila jsem si názory, změnila priority, prodělala několik těžkých chvil, které mi toho ale strašně moc daly. Zároveň jsem si začala víc věřit, nastavila jsem si cíle, kterých chci v budoucnu dosáhnout, hodně jsem přemýšlela o mé budoucnosti, a když se na sebe podívám dnes, jsem úplně jiný člověk než na začátku roku. Nezměnil se ale jen přístup mně k sobě samé, nýbrž i přístup okolí ke mně. Pohádala jsem se s několika “přáteli”, ovšem na druhou stranu jsem poznala spoustu nových přátel, mnohem lepších a úžasnějších. I rodiče pochopili, že se něco změnilo, začali mi více věřit a jsou tolerantnější.
Jedním z nejsilnějších okamžiků celého roku byl přelom června a července. Se třídou jsme zažili úžasné čtyři dny v Krkonoších. Bylo to několik velmi inspirativních dnů, které byly takové přátelské, příjemné a paradoxně i trochu smutné. Náš třídní totiž od září dostal novou třídu. Třebaže už není naším třídním, stále je pro mě velkou inspirací a vzorem.
Dalším poměrně výrazným okamžikem byly prázdniny – převážně jejich konec. Poprvé jsem se setkala s kamarádkou, kterou jsem poznala přes internet a ačkoliv jsem se toho setkání docela bála a byla plná nejistot, ten den s ní jsem si absolutně užila a připadalo mi, jako bychom se znaly už odjakživa. Posledního srpna odjela na rok do Anglie, ovšem i přesto si voláme na skypu a ona mi posílá zápisy ze svého deníku.
Přišlo září a s ním nástup na střední školu, respektive vyšší stupeň gymnázia. Komplikované tím, že jsem první týden strávila jako tutor na praktiku s primány (mimochodem také nezapomenutelná akce), to byl začátek hodně těžký. Profesoři si nebrali servítky a mě to ze začátku zatlačilo na dno. Aklimatizace naštěstí proběhla docela rychle a teď bych řekla, že to zvládám v pohodě. Jediné, co nemůžu vystát je arogance některých profesorů a jejich přístup ke studentům, ale o tom snad někdy jindy. Jinou tragédií, která nás postihla je pak naše třídní. To, že nemá smysl pro humor a není schopná si vydobýt autoritu, by mi ještě tolik nevadilo, ale to, že se o nás absolutně nezajímá, nedokáže ani domluvit kuželky a o dokumenty k vybírání peněz si ještě musím říkat, přes to už se tak lehce nepřenesu. Jedinou polehčující okolností je, že je hodná, ale to nic nemění na tom, že ji nemám ráda.
Nicméně to byl opravdu skvělý rok. Vděčím za to všem, kteří se mi do života nějakým způsobem přichomýtli, ať už jej ovlivnili pozitivně nebo negativně; těm pár spolužákům, kteří se smířili s tím, že se teď chovám trochu jinak a dokonce mě v tom podporují a taky HOCZákům za dokonalé odreagování při hrách a objevení čajoven, protože teď už si můj život bez návštěv čajovny nedokážu představit.

Přeju vám všem úspěšný rok, ať jste šťastní, spokojení sami se sebou, obklopení láskou a správnými lidmi, ať se vám vydaří všechno, co si plánujete a aby byl ten rok ještě lepší než letošní! 🙂

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s