Přírodovědné praktikum

on

Původně jsem to tedy neměla v plánu, ale nakonec jsem si řekla, že sem přece jen něco sepíšu. Už jenom proto, že si o to jeden spolužák doslovně řekl. Tímto zdravím! 😀

Někteří z vás si možná všimli, že první záříjový týden nepřibyl ani jeden článek. Jediným důvodem, proč tomu tak bylo, je, že jsem celý týden byla bez internetu, jelikož jsem zúčastnila přírodovědného praktika pro naše gymplácké primány. Stejně jako loni jsem tedy v pozici tutora strávila s novými tvářemi gymnázia hned pět dní.

První den

Sraz jsme my tutoři měli až v pondělí k večeru, protože ráno jsme museli ještě do školy. To primáni, ti na místě byli celý den, protože vyráželi už v osm ráno. Náplní našeho prvního večera tedy bylo jen ubytovat se. Avšak i tohle byl pro některé těžký úkol. Jakmile primánům nastal čas večerky, odebrali se pryč a my jsme měli tedy celý prostor jídelny pro sebe. Spolu s profesory jsme si povídali a následně jsme přešli k hraní Activity, což bylo místy, stejně jako loni, opravdu vtipné. Zvlášť například při imitaci Elvise Preasleyho.

Druhý den

Budíček v sedm a probuzení do studeného a deštivého rána. Krása, fakt, že jo. Nicméně ten den nás čekal výlet na Balcarku, kterému už jsme se nemohli vyhnout. Tak obléct do nepromokavého oblečení a hurá na autobus! Zatímco primáni zalezli do Balcarky na prohlídku, my a učitelé jsme se opět bavili před jeskyní, popíjeli jsme čaje a kávy, popřípadě jsme si dali nějaké to občerstvení. Potom jsme se přemístili k Cigánské jeskyni, kterou si primáni mohli prolézt – jedná se totiž tzv. plazivku, kde se musíte plazit po kolenou, po břiše… zkátka po všem. Já jsem do jeskyně také vlezla, ovšem letos ne jako pomocník pro primány, nýbrž jako jejich fotograf. Chudáci tak mají hromadu fotek, kde jsou celí od blata. No, a nezapomenuli zašpinit ani mě, žejo. Večer jsme si pak vzali do režie já a můj spolužák Jarda a připravili jsme si pro primány nějaké kolektivní hry. A po večerce jsme se opět uchýlili k dlouhým nočním rozhovorům s učiteli.

Třetí den

Následující den jsme si primány rozdělili do skupinek a vydali jsme se s nimi do Ruprechtova, kde měli hledat stanoviště s informacemi, které následně doplňovali do pracovních listů. S pomocí pracovních listů si pak určili souřadnice, které je zavedly k pokladu. Dle mého odhadu se jim honba za pokladem velice líbila. Večer si pak další dvě tutorky připravily diskotéku, která byla letos velmi úspěšná. Zapojili se téměř všichni, včetně mně (protože musím jít příkladem, že ano) a včetně pánů profesorů. Kolem jedenácté se primáni opět odebrali spát, ovšem pro nás diskotéka ještě nekončila. Jakmile všichni odešli, my tutoři a jeden z našich profesorů jsme si totiž uspořádali “oldies party.” Ne, nedělám si srandu. Pan učitel si vyžádal hity svého mládí, a tak nám z reproduktorů hrál například hit devadesátých let – Coco Jambo nebo Richar Muller a jeho Po schodoch. A pan učitel to pak náležitě rozjel, byť jen v sedě. 😀

Čtvrtý den

Ve čtvrtek dopoledne jsme měli volno, a tak jsme se vydali na houby. Náš mykolog Eliáš znale objevoval “praváky”, a to skoro na každém kroku. No, něco málo jsme nasbírali, ale pak jsme to radši obrátili a vrátili jsme se zpátky, protože jsme neměli mapy, kompasy, GPS, ani mobily, a tak by byl sakra problém, kdyby se někdo ztratil. Odpoledne jsme se svými skupinkami vydali zkoumat jednotlivé lokality, které pak primáni zpracovávali v podobě papírových posterů. Večer se konala stezka odvahy, která byla letos opravdu luxusní. Nejen proto, že ještě asi hodinu před samotným konáním jsme neměli tuchy kudy povede, ale také proto, že letošní primáni byli extrémně lekaví, takže můj převlek ála Samara se náležitě vyvedl. Někteřé jedinci zaječeli jakoby se neznali a jedna děvčica dokonce začala skákat a mávat rukama, jak se lekla, tak jsem ji musela uklidnit. Chudák holka. 😀 A vedoucímu naší stezky – Tomovi – se mimochodem podařilo málem si vypíchnout oko o větev. Naštěstí z toho vyšel jen s natrženým víčkem, pokud jsem to správně viděla. Ale i tak to muselo příšerně bolet.

Pátý den

Pátý a poslední den… primáni do posledních vteřin pracovali na svých projektech, my jsme jim občas s něčím poradili a pak přijely paní zástupkyně, aby jejich projekty zhodnotily a vyslechly si, co primáni zjistili. Na mě připadlo točení celého prezentování. Tak snad z toho něco bude, vzhledem k tomu, že mi byla kamera dána do ruky a nikdo mi ani neřekl, jak se to používá. Já jsem v ruce kameru nikdy nedržela. Heh, vážně, no. Pak už jsme se vydali zase zpět domů, bohužel…

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s