Cesta životem

on

Zbožňuju lidi, se kterými se můžu bavit o věcech, které jsou pro ostatní klišé, či jenom ztrátou času. Například takový rozhovor o podstatě života. Jo, jasně, většinou to zní jako naprosto nezáživné téma, ale na druhou stranu, když máte člověka, se kterým si můžete vzájemně pokládat protinázory, vzniká z toho často velmi plodná diskuze, při které si člověk nejednou uvědomí věci, nad kterými by normálně nepřemýšlel. Dneska mi jedna kamarádka napsala vskutku inspirativní zprávu. Doufám, že se nebude zlobit, když ji tady ocituji doslovně.

Mám takovej pocit, že na světě, vedle asi milliardy a jedné dalších dělení, jsou na světě dva druhy lidí…
1) Ti, co to mají lepší: Buď je naprosto nezajímá, kdo jsou, nebo nad tím nepřemýšlí a užívají si života, nebo prostě jako většina lidí na Zemi existujou… A nebo ti, kteří od prvního momentu jejich života vědí přesně, kdo jsou a po celej život se drží téhle cesty.
2) Ti, kteří bádají, hledají a domýšlí si, kdo nebo co jsou, je to jejich životní poslání se jenom najít. A čas od času přijde nádhernej týden, kdy už to ví a pak jim to proklouzne mezi prsty a oni se změní… Mění se každej den a je jim líto být jenom jeden, protože by radši byli tisícemi osobnostmi a dělali tisíce rozdílných věcí, ale sakra nemůže, protože má jeden posranej život a to na celých 80 let… Taková škoda…

Jak jsem napsala i jí, já osobně bych se zařadila do druhé poloviny první skupiny. Myslím si, že i přes můj relativně nízký věk už mám celkem vytyčené životní cíle a vím, co chci v životě dokázat. Netvrdím, že se to za můj život ještě nezmění, je to možné, ale nyní už delší dobu vidím můj život ubíhat jen jedním směrem. I když je pravda, že čas od času mi do té mé cesty někdo zasáhne – víc, či míň – a jistým způsobem mě nebo moje myšlení pozmění. Ať už je to pozitivním způsobem, kdy mi ten člověk nějak pomůže anebo negativním, kdy mi vrazí kudlu do zad, ale právě díky tomuto si uvědomím zase o něco víc. Třeba nedávno jsem si kvůli takovému jednomu okamžiku uvědomila, že je člověk vlastně na světě sám. A i když má rodinu, která by mu měla stát za zády při každém jeho kroku, v tom svém životě, na té své cestě je opravdu sám. Je jen na něm, jakým směrem se jeho život bude ubírat a nikdo mu do toho nemůže říct ani slůvko.

Tímhle si tady nechci ani stěžovat, ani brečet nad tím jak mám špatný život, jak by to možná mohlo vyznít. Naopak. Mám naprosto fantastický život a jsem spokojená se vším, co se zatím odehrálo. Nic z toho, co se mi v minulosti stalo bych nechtěla změnit, přestože jisté události byly opravdu nepříjemné a nikdy už se o nich nechci bavit. Protože kde bychom byli bez špatných zkušeností, kde bychom byli bez špatných lidí? Kde bych byla já, kdyby ze své minulosti vymazala všechny špatné chvilky? No, pravděpodobně by ze mě byl naprosto jiný člověk. Díky tomu, co se stalo, je ze mě ten člověk, kterým jsem dnes a ten, kterým snad budu i v budoucnu. Jsem spokojená s tím, kdo jsem a za žádnou cenu to nechci měnit. Nikdy.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s