Vděčnost, to je oč tu běží

on

Prázdniny se mi sice nemilosrdně krátí a všichni, kdo můžou mi to neustále předhazují, ale to nic nemění na tom, že i v těch posledních dnech trávím čas nicneděláním. Teď si sice protiřečím s tím, co jsem psala v předchozím příspěvku, ale ono je to tak nějak všechno dohromady. Mám chvíle, kdy nevím, kam dřív skočit a chci toho stihnout strašně moc za krátkou dobu a pak mám chvíle, kdy nemám náladu vůbec na nic a jediné, co je pro tyto chvíle optimální je sednout si ke knížce nebo jen tak koukat do stropu a přemýšlet. Přemýšlet o životě. V poslední době totiž o životě a maličkostech, které ho tvoří, přemýšlím často, vlastně téměř každý den a dnes jsem se utvrdila v tom, že je zde nejedna věc, kterou bych chtěla změnit, udělat jinak anebo úplně vymazat. Nebudu tady rozebírat úplně každou výraznější myšlenku, co mi za ty dva měsíce prolétla hlavou, ale je tu jedna, která mě štve už dlouhou dobu. Několik měsíců, ne-li dokonce několik let. A to je ta, že lidé jsou hrozně nevděční.

Uvedu to na pár příkladech z konce letošního školního roku. Jak je některým možná známo, jeli jsme se třídou na školní výlet v Krkonoších. Já a můj kamarád jsme se ujali organizace. Nad plánováním jsme strávili hromady času, prošli jsme desítky internetových stránek, hledali jsme několik variant ubytování, desítky způsobů dopravy, rozesílali jsme maily a do půl jedné do rána jsem tvořila prezentaci, abych mohla naše výsledky odprezentovat zbytku třídy. Dalo nám to neuvěřitelnou spoustu práce a nervů. Další hromadu práce pak na tom měl náš pan třídní, který musel vše objednat.
Na konci výletu, při společném hodnocení se nám dostalo děkovných slov od našeho pana třídního a následně i od jedné spolužačky, při jejíchž slovech někteří další souhlasně pokyvovali hlavou. Přestože v nejskrytějších zákoutích moje egoistická mysl požadovala větší vděk, i tak to bylo velice milé a přece jen to člověku dalo chuť jít dál a stvořit zase něco nového. Tohle byl ten dobrý případ.
A teď ten druhý. To bylo opět na konci roku, kdy dva z mých spolužáků (jeden z nich je ten, co se mnou organizoval výlet) objednávali naše třídní mikiny. Namísto toho, aby ostatní byli vděční za to, co tihle dva pro nás všechny udělali a kolik s tím měli starostí, telefonátů a jednání, se jim dostalo jen spousty ostrých slov, neochoty, nespolupráce a vyzdvihnutí každé sebemenší chybičky. Dokážu si představit, jaké to pro ně muselo být, když s tím měli starosti asi dva měsíce a jediné, čeho se dočkali bylo tohle.

A tak si říkám… proč mají lidé takové nutkání neustále ve všem vrtat a vyzdivhovat sebemenší chybu, hanit a posuzovat, namísto toho, aby docenili to, co pro ně dělají druzí? Proč to většinou berou jako samozřejmost? Who knows.
Kdybychom výlet nenaplánovali my, kdo by ho za nás udělal? Kdyby ti dva spolužáci neobstarali naše třídní mikiny, kdo by to za ně udělal? Někdo jiný ze třídy? Jako vážně? Ne, myslím si, že většina z nich by se do toho nepustila. A ať už to zní sebevíc egoisticky, namyšleně a bůhví jak ještě, silně pochybuji o tom, že by to někteří vůbec zvládli.

Na závěř chci ještě podotknout, že všechno tohle je napsané tak, jak to cítím právě teď a právě teď mám docela dost špatnou a přemýšlivou náladu, takže to na to může mít určitý vliv. Za druhé se chci mluvit všem potencionálním čtenářům tohoto článku, kteří jsou zároveň mými spolužáky. Mám svoje spolužáky ráda, ale jsou jisté věci, kde jsou značně pozadu (například právě vděčnost). Za třetí, jestli Vám ten článek nedává smysl, neřešte to. A za čtvrté a naposledy, pokud patříte mezi ty, co to cítí podobně jako já, držím Vám palce, přeju pevný nervy a zbytečně se nad ostatníma nerozčilujte, nestojí to za to.

 

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s