Tour de Šlapanice

Dneska jsem se po obědě zase docela nudila, tak jsem si řekla, že si někam vyrazím. Původním cílem byla jenom jedna keška poblíž Ponětovic, která mi tam straší neodlovená už docela dlouho, ale nebyla bych to já, kdybych nenaplánovala rovnou celý okruh. A tak jsem sesbírala po domě potřebné haraburdí, vohodila jsem se do cyklodresu a hurá za dobrodružstvím!

Jak jsem posledních pár dnů nic nedělala, měla jsem, pro mě překvapivě, dost energie, takže jsem šlapala jako o závod. Až k první kešce, která se nacházela na cyklostezce vedoucí z Ponětovic do Šlapanic. Nebyl nejlepší nápad lézt tam po tom deštivém týdnu, protože jsem hned několikrát málem sletěla do potoka, kolem kterého jsem šla. Ale zvládla jsem to (popálená od kopřiv, poškrábaná od nějakých neidentifikovatelných pichlavých keříků, boty od bahna) a tak jsem jela dál.

Ve Šlapanicích jsem odlovila první dvě kešky a jela jsem k jedné (vlastně dvěma) u letiště. První kešku u letiště mám hned po pár sekundách, teď ještě ta druhá. Když se koukám směrem k přistávací dráze, jasně vidím ceduli “Střežený prostor letiště, zákaz vstupu!” Ovšem ta byla směrem k přistávací dráze, zatímco já jsem se měla vydat po cestě na druhou stranu.

V pohodě, tady se jezdit může.

Po cestě si zatím prohlížím reflektory, které v noci navádí letadla, od kterých jedu sotva pár metrů. Sjedu kopec a najednou se přede mnou zjeví závora.

Co to sakra je?!

Objedu závoru a otočím se, abych se podívala proč tam závora je a co nevidím… “Vstup zakázán!”

A dop… Snad mě nikdo neviděl.

V ten okamžik mi nad hlavou proletělo letadlo – jenom nějaké maličké.

Viděli mě! Teď sem někdo přijede a zatknou mě! Blbost! Ale co když je tady zrovna někde letištní hlídka? A co ostraha? Sakrááá!

V ten okamžik rychle lovím přilehlou kešku a klidím se z místa. A když to tady teď tak bezstarostně píšu, doufám, že si to nepřečte někdo, kdo by to číst neměl. No, mají to líp značit, pf!

A tak jsem se rychle zpakovala pryč; vrátila jsem se zpět do Šlapanic; ptala jsem se kolemjdoucích na ovoce ve znaku Šlapanic, zatímco jsem stála před městským úřadem, který na sobě ten znak měl; s kolem na zádech vyšlapala dlouhatánské schody; maličko se ztratila; téměř na náměstí vytahovala ze sloupku u odpadkového koše kešku; opět se maličko ztratila; málem umřela hlady; našla vietnamskou samoobsluhu, která má otevřeno i o víkendu; naplnila žaludek vodou; projela zablácenou polňačkou a živá a zdravá jsem se vrátila domů.
No, dneska to zatraceně stálo za to. Tolik trapasů v jeden den jsem snad ještě nikdy nezažila. Ale náhodou to byla sranda! 😀

Najeto: 30,6 km
Odloveno: 6 keší
Jako vždy, TADY je k dispozici moje trasa.
A zítra možná přibudou nějaké fotky… 🙂

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s