Tour de studánky

on

Fuuha. Není lepší pocit než příjemné unavení po celém dni v sedle kola, jaké prožívám právě teď. Před několika hodinami jsem se totiž vrátila z dnešního cyklovýletu, který nese pracovní jméno “Tour de studánky.”

Vyrážely jsme ve složení já, Gabča a Vendy, a to už v 7:30 – abychom si užily chladnějšího počasí a dojely domů dřív. Zpočátku byla cesta dost nejistá, zvlášť proto, že jsem měla pocit, že mám píchnuté kolo – prostě jelo strašně divně. Po pár menších stoupáních už se však rozjelo bez problémů a mohly jsme tak poprvé zabloudit. Teda ne… my jsme vlastně nezabloudily. Věděly jsme, kde jsme i to, kam chceme jet. Jenom jaksi chyběla ta cesta. Určitě to znáte – máte dojet ke zvonici, ocitnete se u obecního úřadu a ke všemu zjistíte, že namísto Koválovic jste už ve Viničných Šumicích. Ale to nebylo nic, co by mě rozházelo. Vzdala jsem tedy navigaci podle staré dobré mapy a vytáhla jsem starší a lepší GPSku. Ta už nás bezpečně navedla na cestu, po které jsme už pokračovaly dál.
Jakmile jsme se vyškrábaly až na Žalmanův kámen, což byl vlastně nejvyšší bod naší výpravy, jelo se už naprosto báječně… teda aspoň mně. Sjezd dolů k lovecké chatě Jelenici byl opravdu osvěžující, i přesto, že jsem se při něm jednou vymlela – naštěstí jen do trávy. U Jelenice nás čekal vysněný oběd, pár kešek a následovala pohodová cesta údolím po pevněné turistické trase. Až na Kalečník, další kopeček. Na Kalečníku jsme chvilku pokecaly s párem cyklistů, které jsme potkaly – což mi připomíná myšlenku, že cyklisté jsou velice přátelští lidé. Je to něco jako vodáci – když potkáte na cestě cyklistu, často pozdraví nebo pošle aspoň povzbudivý úsměv (pokud jedete do kopce a on z kopce), popřípadě nenávistný úsměv (pokud jedete z kopce a on do kopce). Z Kalečníku už to bylo pořád jen z kopečka (když nepočítám odbočku ke Třem studýnkám) a tak nás brzy vítal Rousínov svým majestátním kostelem. Z Rousínova to je domů co by kamenem dohodil, tudíž jsme byly zpátky dřív než bys řekl “Raxacoricofallapatorius!”

Asi by se hodilo nějak to celé zhodnotit, ale jelikož to byla zcela přátelská akce, kterou jsem sama vymyslela, těžko se to hodnotí objektivním pohledem. Prostě to bylo fajn. Bylo fajn si někam vyjet, bylo fajn jet za doprovodu přátel, bylo fajn se takhle unavit a bylo fajn tuhle místy sebevražednou trasy pokořit. Jo, bylo to fajn.

Celkem kilometrů: 42… hehe
Celkem nastoupáno: 1 112 metrů
Celkem kešek: 13 (už mám 260!)
Naše trasa k dispozici TADY.

Tour de studánky

vazka

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s