Fotografie

Je právě 23:23 – podle NejFejka určitě naprosto magický čas. Na uších mám sluchátka, ve kterých mi líbezně hraje Nickelback a prostor okolo mně jen matně osvětluje stolní lampička. Přesně pod lampičkou se nachází fotografie, na kterou už mi nějaký ten okamžik sjíždí pohled. Jsem na ní já se svojí spolužačkou, třídním a dalšími dvěma učiteli. Je to fotka ze školního focení a já jsem ji přesto nezařadila mezi ostatní do alba, nýbrž jsem si sehnala rámeček, abych tuto fotografii mohla vídat každý den na mém psacím stole.

Někomu to možná příjde normální, ale u nás v celém domě je tohle jediná vystavená fotografie. Proč tedy tahle “strojově” focená školní fotografie? Na třídních fotografiích se přece většina lidí jen kysele šklebí, tak proč něco takového vystavovat? Asi vás nepřekvapí fakt, že tahle fotka je odlišná. Je speciální, jedinečná a vzpomínková. Stojím vpředu vedle třídního, který je (bohužel) menší než já, na mém rameni má položenou ruku učitel, který stojí za mnou. Všichni jsme nesmírně vysmátí (pomiňme fakt, že se na té fotce tlemím jako pako) a zdá se mi, že z té fotky vyzařuje jakási pozitivní atmosféra. Při každém pohledu na tuto fotky si vzpomenu na to, čemu jsme se tehdy všichni smáli.

A tak si říkám, že právě kvůli tomuto fotky vznikají. Fotíme fotografie, abychom zachytili jedinečnosti okamžiků a zvěčnili si je navždy. Abychom si naše fotografie zarámovali a postavili na stůl a každý den tak mohli s úsměvem vzpomínat na situaci, při které fotografie vznikala. Fotografie jsou něco neobyčejného. A ať se mi někdo nepokouší tvrdit opak.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s