První den prázdnin

Dva měsíce prázdnin jsou přede mnou a už první den mě zastihla nesmírná nuda. Nechtělo se mi jen trčet doma, ale na druhou stranu se mi nechtělo jen tak bezcílně chodit po venku. Tak jsem na sebe hodila cyklodres a vyrazila jsem si na výlet.

Můj prvotní cíl, památník obětem Bitvy tří císařů, byl vzdálen 8,4 kilometrů. Nějaký vnitřní rozum mi ale říkal, ať si s sebou vezmu GPS, co kdybych se nakonec – čistě náhodou – rozhodla jet jinam. A tak jsem si s sebou vzala i GPSku… přece jenom těch pár gramů navíc mně nezabije. No, a vyrazila jsem.

Když jsem dorazila k památníku, udělala jsem pár fotek a tak jsem si říkala, že je to stejně nějak krátká trasa a že za chvíli jsem zase doma a budu se zase nudit. Tak si říkám: “Pojedu ještě do Prace, tam se uvidí, co dál.”

Po cestě jsem přemýšlela, jak se dostanu zpátky domů – respektive jestli to vezmu po polní cestě tou nejkratší cestou, nebo jestli si to protáhnu. Už jsem se rozhodla to vzít o něco delší cestou, když vtom jsem se rozhodla pro úplně jiné řešení. Když už jsem tady, zajedu si na Mohylu míru. No, tak jsem teda začala šlapat ten kopeček k Mohyle.

Na Mohyle bylo dnes celkem rušno – no jo, sobota, první prázdninový den a tohle je docela známé turisticky navštěvované místo jižní Moravy. Opět jsem udělala pár fotek, občerstvila jsem se a parádní jízdou jsem se svezla zase zpátky do Prace. Po cestě dolů jsem si ještě stihla splést dvě stíhačky s dvojicí ptactva. No co, to se přece stává úplně každému. 🙂

Když už jsem byla dole v Praci, stále mi moje cesta nepřišla dostatečně dlouhá, tak jsem se rozhodla, že si to protáhnu ještě o projížďku kolem Ponětovického rybníka. Takže jsem to nakonec vzala Ponětovicemi, potom kolem rybníka, až jsem dorazila do Jiříkovic. To už jsou mi končiny docela známé, takže nebyl problém odbočit směr Blažovice a užívat si pár posledních kilometrů.

V Blažovicích už jsem se nezastavovala, protože mi už někde u Mohyly došla voda a já jsem měla docela velkou žízeň a u sebe žádné peníze, jenom mobil, klíče, GPS a foťák – za to si asi nic nekoupím. Tak tedy šlapu do pedálů, co to jde, abych už byla co nejdříve doma. Za pár chvil je tomu tak a já parkuju kolo, načež do sebe házím nejméně litr tekutin. Následuje studená sprcha a dobrý pocit, že jsem dneska vypotila ty včerejší zákusky, kterým jsem se bohužel nevyhnula. To víte, vysvědčení, to se babičky se sladkostmi činí.

Prvotních 8,4 se tak protáhlo na krásných 24 km.
Moje trasa k vidění ZDE.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s