Krkonoše

on

Jelikož mám skvělou třídu s naprosto senzačním třídním, letos jsme si náš školní výlet protáhli rovnou na čtyři dny a vydali jsme se vstříc našemu nejvyššímu pohoří – Krkonošům.

Úspěšně jsme propluli obdobím návrhů, nápadů, hledání dostupných informací na internetu, až bylo nakonec vše domluveno a mohli jsme se ve čtvrtek, 19. června, v šest hodin ráno sejít před vlakovým nádražím ve Vyškově. Už od našeho setkání panovala dobrá nálada a bylo tam doslova záplava šmoulů, jelikož jsme den předtím dostali naše třídní mikiny. No a pochopitelně jsou modré. Náš třídní si však na sebe vzal červenou bundu, takže byl téměř hned pasován na “taťku šmoulu” a této přezdívky se do konce výletu nezbavil. 🙂

Pobrali jsme si svoje zavazadla – někteří krosny, někteří kufry, někteří sportovní tašky – a nacpali jsme se do vlaku, čímž naše dobrodružství odstartovalo. Po vcelku dlouhé cestě, kdy nás čekalo téměř sedm přestupů jsme dorazili až do zastávky Medvědí koleno, odkud nám vyvezli věci k chatě a nás čekala cesta po svých. Musím říct, že to nebyl úplně ideální začátek, neboť úvodní kopeček nám všem dal docela zabrat. Kdo by taky chtěl šplhat 3,5 kilometru do strmého kopce, který ne a ne skončit. Nicméně po prvotním výstupu jsme tedy dorazili k Brádlerovým boudám, kde jsme byli ubytováni, a všichni jsme se tak nějak smířili s tím, že v horách se holt kopečkům nevyhneme.

Jakmile jsme se zabydleli, převlékli jsme se, zaskákali jsme si na zdejší trampolíně a zablbli si na přilehlém dětském hřišti (nebylo výjimkou dělat si bábovičky na pískovišti), vyrazili jsme na naši první trasu – k Pančavskému vodopádu. Po cestě jsme se roztrousili na menší skupinky, ve kterých jsme došli až k Labské boudě a Labskému vodopádu. Odtud jsme pak pokračovali společně až ke zmíněnému Pančavskému vodopádu, což je mimo jiné nejvyšší vodopád v České republice. Večer jsme si já a kamarád Jarda (hordik) přichystali pro spolužáky nějaké hry, takže o zábavu bylo postaráno. Nakonec jsme všichni vlezli do postelí, abychom byli plní energie na další dny.

V pátek nás čekal švádský stůl se snídaní, která mnohé z nás překvapila, a po ní následoval sraz, abychom mohli sestoupit zpět do Špindlerova mlýna, kde se chystal náš páteční program. Zamířili jsme do lanového centra Monkey park a k přilehlé bobové dráze. Tam jsme se rozdělili na dvě skupinky – já jsem šla nejdříve na bobovou dráhu. Bobovka byla naprosto super. Nikdy jsem na ničem podobném nebyla, takže to pro mě byl úžasný zážitek. A protože náš třídní vypotřeboval jen jednu jízdu ze tří, svoji další jízdu daroval mně, takže jsem si nakonec dráhu sjela čtyřikrát. Pak jsme se přemístili do lanového centra v korunách stromů, které bylo opravdu fyzicky náročné. Ke konci už jsem váhala, jestli se vůbec udržím a tak jsem nakonec byla ráda, že jsem se dostala zpět na zem. Z Monky parku jsme sešli dolů do Špindlu, abychom se najedli.

Protože jsme se pohybovali v horách, počítala jsem s vysokohorskou přirážkou a tak jsem si s sebou zabalila svačinu, abych si tam nemusela kupovat jídlo. No, nakonec jsem přece jen ochutnala zdejší stravu, protože jsem si přisedla ke stolu spolužáků a ti mi štědře nabídli část ze svého jídla, takže jsem vlastně měla řízek s bramborama a jako dezert ještě šlehačku. A k tomu jsem si objednala čaj, protože na ten já nedám dopustit. Ovšem moje strava očividně není ničím zajímavá, takže se posuneme k našemu dalšímu programu – přemostění Labské přehrady. Přemostění spočívá v přejetí na sedáku po laně, které je natáhlé za přehradní hrází. “Letíte” tedy pěkných pár metrů nad zemí. Byl to úžasný pocit, ale k mému vlastnímu překvapení nebudu lhát, když řeknu, že jsem se téměř vůbec nebála. Spíš jsem byla nadšená. Dokonce bych řekla, že to mohlo být delší. Zpátky k chatě nás pak vyvezla auta majitelů a tak jsme si večer opět zahráli pár her – jsem nesmírně ráda, že se ostatní tak nenuceně zapojili do hry “vědecka konference”, kdy měli za úkol vědeckým stylem hovořit o vlivu karamelových bonbónů na přemnožení komárů – a zalehli jsme poměrně brzo, jelikož jsme si všichni byli vědomi toho, co nás v příštích 24 hodinách čeká.

Ráno bylo poněkud ponuré, protože jsme věděli, že nás čeká výstup na nejvyšší horu Česka, Sněžku. Tímto však nechci nijak protestovat, jsem za ten výstup nemsírně ráda – koneckonců jsem si ho sama vymyslela! No, nakonec jsme si každý našli parťáka, se kterým jsme udržovali tempo a až na pár výjimek jsme všichni Sněžku zdolali. K naší smůle však byla nahoře mlha, zima a lehce mrholilo, takže jsme se aspoň zašili ve zdejší poštovně, kde jsem si vychutnala šálek horké čokolády. Okolní krajina při výstupu na Sněžku je opravdu úžasná a zpětně trochu lituji toho, že jsem byla líná to všechno fotit. Ale to důležité mám, svůj důkaz, že jsem na Sněžce opravdu byla.

Když jsme se doštrachali zpět na chatu, někteří hned odpadli a vzbudili se až druhý den ráno, ale většina se usadila u ohně, abychom si mohli opéct naši večeři – špekáčky, klobásy, housky. S přibývajícím časem osazenstvo ohně řídlo, což ale neměnilo nic na tom, že jsme se tam dobře bavili. Mám pocit, že se nám (nejen u ohně, ale i celkově na výletě) náš pan třídní docela dost otevřel, takže bylo zajímavé probírat různá, už trochu osobní, témata. Ale tento rok je náš poslední s ním, takže se vlastně ani moc nedivím. Já, Jarda a třídní jsme odešli od ohně jako poslední, někdy kolem půlnoci a ještě jsme se zdrželi na chodbě, kde se mezitím konal “mejdan”. Ale né takhle… spíš takové posezení se spoustou sladkostí, protože pokoje byly malé, tak jediným místem pro společné setkání byla chodba. Takže jsme tam den co den po večerech sedali (na zemi, na křeslech, na židlích, na spolužácích) a… bavili se, jedli, hráli.

Nedělní ráno bylo spíš ve stylu pobalení se a pak cesty domů. Sešli jsme kopec zase zpět k zastávce a pak nás čekala šestihodinová cesta domů. Sice mi bylo líto, že už musíme zase domů, ale na druhou stranu už jsem se těšila, jak se natáhnu na postel, přečtu si knížku nebo si pustím další díl mého oblíbeného seriálu. Zkrátka to bylo tak akorát. Z nádraží jsme se rozešli každý svým směrem a tím jsme náš super-výlet zakončili.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s