Náš pan třídní

Tento školní rok už nám zbývají pouhé tři dny s naším panem profesorem třídním, jež nás doprovázel předešlé čtyři roky. Popravdě se s ním nerada loučím a myslím si, že nejsem sama, protože obdobné názory slýchám kolem sebe docela často. Vlastně by stačilo vidět naši debatu, když jsme se rozhodovali jít za panem ředitelem vyjednávat, aby nám našeho třídního nechal. Bohužel jsme to řešili pozdě, takže se s ním teď musíme rozloučit.

Ačkoliv mi to tak nikdy moc nepřipadalo, jsem ráda, že patřím zrovna do mojí třídy. Ve srovnání s ostatními třídami jsme, podle mně, jedna z nejlepších a kupodivu i nejhodnějších. Vždyť když srovnám průšvihy ostatních tříd s těmi našemi, jsme zlatíčka. Navíc jsem ráda, že si všichni umíme pomáhat a držet spolu. Myslím si, že se to docela dost projevilo při výstupu na Sněžku, kdy se nám ty skupinky tak pomíchaly, že spolu šli dva lidé, co se spolu nějak extra nebaví. Třeba u mně to přesně tak bylo. A jsem za to ráda, protože při tom dlouhé výstupu se povídá a povídá a člověk se tak dozví věci, co by ani nečekal.

No, a potom je tu otázka:
“Proč jsme takoví? Proč nejsme stejní jako ostatní?”
Možná tyhle otázky zní docela egoisticky, to nepopírám. Opravdu si myslím, že jsme jiní. A co za tím teda vězí? Mám takový pocit, že je to naším třídním učitelem. Už od našich prvních okamžiků na gymnáziu nás vede tou správnou cestou a není tak divu, že jsme si na tuto cestu všichni navykli a držíme se jí. Pan Kudlička má u nás, nebo alespoň u mně, autoritu, kterou zatím neměl tu čest mít nikdo, takže si myslím, že naše povahy a chování jsou jistou měrou i jeho zásluhou. Předal nám spoustu svých zkušeností a svým přístupem nás nechával nabírat nové zkušenosti z okolí. Podržel nás, když to bylo potřeba, zastal se nás, když to bylo potřeba a vždycky tu pro nás byl. (Nemůžu si pomoct, ale čím dál víc mi to připadá jako pohřební řeč. Ťuk, ťuk. Udělám to míň dojemné.)

Pokud se k němu tohle dostane a právě čte tyto řádky, chci mu jimi nesmírně poděkovat za to, co pro nás udělal. A my to víme. Já to vím. A všichni si toho vážíme. Jen je škoda, že příští čtyři roky už bude mít zase jinou třídu. Musíme se odpoutat od toho komfortu v podobě našeho dosavadního třídního, což asi nebude úplně nejlehčí. Zvlášť naše nová třídní to nebude mít lehké. Vlastně žádný učitel, který by se k nám dostal po Kudličkovi by to neměl lehké. Protože on není jen učitel, je to něco jako vzor.

Na druhou stranu to příchozím primánům přeju. Jen málo třídám se dostane tak úžasňáckého třídního, a tak doufám, že si ho budou vážit stejně jako já. Stejně jako my. Protože takových učitelů, jako je on, je zatraceně málo.

Mnoho známých a kamarádů tvrdí, že jsme blázni, když třídnímu kupujeme tak drahé dárky. V primě od nás dostal tandemový paragliding. V sekundě jsme mu darovali cibetkovou kávu – v hodině zeměpisu se zmínil, že by to chtěl ochutnat, tak jsme mu jeho přání splnili. V tercii dostal poukaz na průzkum jeskyní Moravského krasu se zkušeným speleologem. A v kvartě…? Ano, dárek už máme, leží u mně na stole. A ani jsme se jím nesnažili překonat dárky z předešlých let. Letos je to něco symbolického, něco užitečného a především něco, co mu snad občas připomene jeho bývalou třídu. My jsme si vědomi toho, že investujeme hodně. Ale my jen oplácíme to, co nám dává on.

Chtělo by to nějaký pěkný a výstižný závěr, ale bohužel mě nic nenapadá. Nechci, aby to byla ultra dojemné a působilo to jako zpověď nějaké ufňukané puberťačky. Zároveň ale chci aby z toho vyzařovalo to, o čem píšu a snad nebude vadit, když řeknu, že to píšu za celou třídu. Už to mám, vím, jak to celé vystihnout… Děkujeme.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s