Dětský den

Červen nám začíná hned jedním velice pěkným svátkem, a to Mezinárodním dnem dětí. Slaví se v mnoha zemích světa a oslavy tohoto svátku často doprovází různé sportovní či kulturní akce zaměřené právě pro děti. A každoročně tomu tak bývá i u nás v Holubicích, tudíž ani letos nebyl dětský den bez oslav.

Bylo mi nabídnuto abych šla jako dobrovolník pomáhat s přípravou a samotným průběhem dětského dnu, což jsem pochopitelně nemohla odmítnout, protože mě takovéto vypomáhání baví. Sešli jsme se tedy ještě hodnou chvíli před oficiálním začátkem, nachystali jsme si stanoviště, rozdali si práci, osvěžili se menší vodní potyčkou a v následně to všechno začalo.

Uvodního přivítání se ujala organizátorka akce, Petra Šujanová, která zároveň představila strůjce úvodní zábavy, a to členy kynologického klubu ze Šlapanic. Jejich ukázka práce s vycvičenými psy byla opravdu povedená a myslím si, že to byl krásný úvod do dnešního programu. Jakmile tedy vystoupení se psy skončilo, dochystala se stanoviště a všechno to mohlo oficiálně začít.

Moje stanoviště spočívalo v hodu papírovým talířkem na určitou vzdálenost, ovšem jako na potvoru, bylo to zrovna jedno ze stanovišť, které byly celé odpoledne na slunci. A že teda svítilo pěkně silně. S občasnými přestávkami na pití a polívání se vodou jsem nakonec byla vystřídána (aby to nevypadalo, že mě tam nechávali… to ne. Já jsem odmítala dát si pauzu.) a měla jsem tak po zbytek dne víceméně volno. I když, nebylo to volno jako volno. Občas jsem za někoho zaskočila a většinu času jsem prokecala s ostatními dobrovolníky.

Nicméně program se pomalu schýlil ke konci, všichni jsme byli krásně ožehnutí sluníčkem – někteří víc, někteří míň – a děti si užívaly svých výher. Ale to ještě stále nebylo všechno. Pak přišlo to, na co někteří dychtivě čekali a zároveň to, čeho se někteří od začátku obávali. Vodní bitva. Oficiální začátek bitvy byl vyhlášen dřív, než jsme stihli posklízet stanoviště, takže jsme se první várce ochlazující tekutiny nevyhli. Teda aspoň já ne. Potom jsem si ukořistila dva kelímky, naplnila je vodou a pustila se do bojující vřavy také. To jsem ale, jak jsem později zjistila, neměla dělat.

Bojoval každý s každým a bojovalo se vším, do čeho se dala nabrat voda. Kýble, vandlíky, pet láhve, kelímky, vodní pistole, ruce a ti nejlepší měli hadici. Dlouho jsem suchá nezůstala, protože jakmile si někdo z těch prcků všiml, že “k nim nepatřím” poslali na mě slušnou salvu z jejich vodních zbraní. Útok na mě byl potom završen, když mě jeden klučina (který se do mně pustil hned od začátku a vedli jsme spolu otevřený vodní konflikt) pokropil obsahem celého kýblu. Ani jsem se nestačila vzpamatovat a přistál na mně kýbl druhý – nemám ponětí od koho to bylo. Když jsem se pak už poklidnou chůzí – celá mokrá – rozešla k tribuně, moje milá sestřenice na mě švihla i třetí kýbl, čímž to tedy úplně završila a na oblečení nezůstal jediný milimetr suchý. Jakmile bitva skončila, jako vodník jsem se vydala domů. Boty mi čvachtaly, nohy jsem měla od antuky, z šortek ještě trochu kapalo, tričko nalepené na těle a vlasy jako bych právě vylezla z bazénu.

Ale tak hlavně, že jsme si to celé užili a doufám, že si to stejně užijeme i příští rok.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s