Stmelující kapky deště

on

Někdy mě opravdu udivuje, jak se k sobě lidé chovají. Nemám teď ani tak na mysli ty extrémní příklady různých zvěrstev, které jsou někteří schopni spáchat. Myslím na ty každodenní situace, jichž den co den prožijeme hned několik. Obzvlášť já, když dennodenně strávím dvě hodiny v MHD a na autobusových nádražích. Ale netýká se to jen dopravy, o čemž svědčí i příběh, co se mi nedávno stal.

Bylo to těsně před letošními “maturitními prázdninami”. Dělaly jsme se spolužačkou, co jsme neměly a povedlo se nám zalomit klíč ve dveřích mojí školní skříňky. Naše cesta poté směřovala za panem školníkem, který nám oznámil, že si máme zajít udělat klíč nový. To nebylo nic, co bych nečekala. Oblékla jsem se tedy, vzala klíč náhradní, co mi pan školník dal a vyrazila jsem směr náměstí. I když… ne tak docela. Jen, co jsem došla k proskleným dveřím vedoucím ze školy na ulici, naskytl se mi pohled na absolutní liják. Měla jsem sice deštník, jak mi ráno prozíravě poradila máma, ale i na deštník byl ten déšť příliš silný. Tak mi nezbývalo nic jiného, než čekat.

Jakmile déšť přece jen o něco zeslábl, tasila jsem deštník a běžela jsem směrem k náměstí, abych tam byla dříve, než si obloha usmyslí, že potřebujeme ještě další vlnu vláhy. A taky že se tak stalo a já jsem to přirozeně nestihla. V rámci mezizastávky jsem se zastavila v průchodu vedle radniční věže, kde jsem se zařadila mezi další smolaře, kteří s nadějí čekali, že déšť přestane. Ovšem ten se zdál nekonečným a navíc stále více sílil. Byť jsme tam tak stáli, v počtu asi šesti lidí, na ploše tři krát tři metry, panovalo absolutní ticho a nikdo se s nikým nebavil. Všichni měli v obličeji kyselé výrazy a nikdo nedbal přítomnosti druhých. Až na mně. V tu chvíli mě totiž něco napadlo…

Vzpomeňme si na minulost. Jak se k sobě tehdy lidé chovali? Jak si tehdy společně žili? Alespoň co vím z dokumentů a historických filmů, v minulosti se i neznámí lidé úctivě zdravili, zastavovali se na ulicích a zvesela konverzovali, byť o banálních tématech, jako je třeba právě počasí. A dnes? Kam jsme to dospěli? Šest lidí stojí namačkaných na malém prostoru a všichni zarytě mlčí. A to nejen tady, i kdekoliv jinde. A tak jsem se rozhodla, že to změním.

První téma, co mě napadlo, se týkalo klíče, jenž jsem svírala v ruce. Sice jsem věděla, kde se obchod, v němž klíče vyrábí nachází, ale zároveň to bylo ideální téma pro navázání rozhovoru. Tak jsem se otočila.
“Promiňte, pánové, ale nevíte, kde je tady obchod na výrobu klíčů?” prohodila jsem s úsměvem na dva postarší pány, kteří mi okamžitě věnovali pozornost. A vzápětí mi přišla i odpověď. Ale rozhovor neskončil jen tímto. Začali jsme si povídat – vyprávěla jsem jim, jakou nešťastnou náhodou se mi podařilo klíč zlomit a pánové mi zase poreferovali o historii toho obchůdku. Nakonec jsem se dozvěděla i to, že jeden z nich je bývalým učitelem gymnázia, kde studuji a zná se osobně hned s několika dnešními profesory. Následně proběhla krátká debata na téma gymnázia a dostali jsme se až k tomu, že pánové mají chuť si skočit do hospody na pivo. Najednou přestalo pršet. Rozloučili jsme se tedy, popřáli si šťastnou cestu a rozešli se, všichni někam jinam.

Netuším, co jsou zač. Netuším, jak se jmenují, kolik jim je let, kde bydlí ani z jaké jsou rodiny. I přesto jsme si však dokázali společně zpříjemnit čekání na konec deště v jednom z radničních průchodů a na mně to zanechalo jistý dojem. Dojem, že dnešní doba zřejmě není tak ztracená, jak se zdá a mnoho věcí by se opakovalo, pokud by se našel člověk, který začne. Proto se nebojte. Když jedete v autobuse, čekáte na zastávce, na nádraží, schováváte se před deštěm v podchodu, kdekoliv jinde… oslovte lidi okolo vás, nahoďte nějaké téma a Váš den bude určitě mnohem příjemnější. A jestli ne, alespoň na malý okamžik Vám to vykouzlí úsměv na tváři. Jen to zkuste.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s